Znovu

31. srpna 2013 v 7:15 | Teahouse
Svítalo měkce a nenásilně, a třebaže pastelovým barvám končícího léta dominovala šedá, slunce se v mlžném oparu posledního srpnového rána líně a ležérně vylouplo z úkrytu kdesi za obzorem. Studený vzduch studil od nohou a mě napadlo, že kdyby takový výjev vydával nějakou vůni, byla by to máta s nasládlou vanilkou v pozadí. Bylo šest ráno a já ještě nešla spát.

Nevzpomínám si příliš dobře, za jakých okolností tento blog přesně vznikl, zato můžu s přesností určit ono osudové datum, které shodou okolností připadlo na Pátek Třináctého v listopadu roku 2009 a přes veškeré předsudky a pověry obvykle těsně spjaté s takovými dny se mu podařilo udržet se i přes mojí chorobnou potřebu věci neustále měnit, nedotahovat do konce a rušit, odcházet od nich a zavrhovat je. Dokonce i mě, takovou laňku přelétavou nakonec svou neúnavnou existencí donutil, abych nejen po ixté znovu vzdala všechnu čest a slávu blogu, ke kterému jsem si po léta vytvořila úzkou citovou vazbu, ale nyní i proto, že cítím povinnost ho znovuobnovit, udržovat a blogovat tak, jak to měla Teahouse ve zvyku ve svých plodných obdobích i melancholických chvilkách.

Za necelých osmačtyřicet hodin se zase život vrátí do starých kolejí, ráno mě bude probouzet černý kocour a ještě černější káva, zase budu ráno dýchat štiplavý vzduch nadcházejícího babího léta a hektický začátek dne v metru mi pomůže aklimatizovat se. Možná zase začnu nosit červenou rtěnku, ale už mi nebude tolik záležet na tom jak vypadám. Nový pokoj, nový výhled z okna, nová škola, noví lidé, nové scénáře a příběhy. Blog je pro mě v tak neopakovatelné a unikátní fázi života nezbytností. Po rok dlouhé noci se zase probudím.

A čajovna též! Takže vážení milí! Tímto dnem startuji přímo neodolatelnou virtuální degustaci šálků po okraj plných mých vjemů, vhledů a postřehů, zběsilých myšlenkových pochodů, nerozvážných i vyspělých rozhodnutí, strastí a slastí mého mladého života. Nechtě si chutnat! ;)

Pac a pusu
Teahouse
 

Kam dál

Reklama